Vzhůru tam, kde jsme to my
V rámci celoročního pachtění je 8 dnů jen kapkou v moři. Ale oněch 8 srpnových dnů, které každý rok strávíme na Bochníně, nám vždycky dokáže dodat energii na těch zbylých 357. Uprostřed lesů Českomoravské vrchoviny totiž zapomínáme na strasti dnešního světa, vypínáme mobily i počítače a aspoň na chvíli prostě žijeme naplno. A děláme všechno pro to, aby to měly děti, které na náš tábor přijedou, úplně stejně.
Lesy Vysočiny
voní nejen pryskyřicí, ale taky prázdninovým dobrodružstvím. Na Bochníně se vracíme do doby, kdy jste se mohli běžně potkat se skřítky, koketovat s pekelníky nebo narazit na sluj s pokladem. Připomínáme si tak dávné pověsti, které se v průběhu staletí vryly do zdejší krajiny. Jejich hlavními aktéry jsme přitom tentokrát my sami.
Svět fantazie
v kulisách nádherné přírody pod vrchem Křemešník přinese dětem vše, co k letnímu dobrodružství patří. Nová přátelství, spoustu her, zpívání u ohně pod hvězdnou oblohou, ale taky překonávání strachu a objevování vlastních schopností a dosud skrytých sil.
Pár letních dnů
se může vrýt do srdce i paměti na dlouhá léta. A není k tomu potřeba pětihvězdičkový hotel – na Bochníně si bohatě vystačíme se stanem a suchým spacákem. Na táboře taky nekoukáme na filmy, nepořádáme diskotéky ani si nehrajeme s elektronikou. Toho všeho si totiž děti užijí po zbytek roku až až.
Ostřílení táboroví vedoucí
sypou na Bochníně z rukávu jednu originální hru za druhou. Každý rok tak dochází i na aktivity, které dosud nikdo na světě nevyzkoušel. Nových věcí se tady ale není třeba obávat. Tábor má více než třicetiletou tradici a organizují ho samí zkušení vedoucí – mezi nimi i profesionální pedagogové a zdravotníci. Každá činnost se tak vždycky drží v bezpečných mezích.
Stany s podsadou
a dvěma pevnými postelemi slouží dětem po celou dobu tábora jako bezpečné útočiště i soukromý prostor, o nějž se je třeba starat. Pár metrů od stanů je však také zděná budova s veškerou nutnou výbavou – kuchyní a jídelnou, sociálním zařízením i sprchami s teplou vodou. A když si to nepřízeň počasí vyžádá, může celý tábor složit hlavu i v místní velké stodole.
Dobré jídlo
alespoň pětkrát za den se nedá nahradit ani těmi nejúžasnějšími zážitky. Na Bochníně proto dbáme o to, aby se děti nasytily obojím. Naše dvě kuchařky připravují jídlo jak od maminky, díky čemuž si mimochodem vysloužily zcela zasloužené přezdívky: jedné z nich říkáme Magdalena a druhé Dobromila.
 |  |  |
| „Jmenuji se Petiška a jsem dítě Bochnína. Poprvé jsem na tábor odjížděla s hrůzou a zděšením – nikoho jsem neznala a stále jsem byla ještě docela malé pískle. Dodnes se smíchem vzpomínám na tyhle hloupé strachy a přiznávám, že pár nocí proběhlo i plakání… Ale poslední den mého prvního tábora už tekly slzy jen kvůli nevůli odjet z Bochnína zpět na onen svět. V tu chvíli jsem věděla, že na Bochnín budu jezdit, dokud budu moct. O deset let později, tehdy už skoro dospělá, Petiška znovu plakala za zvuků písně ‚Dětské šaty\‘, že už se na Bochnín nevrátí. Dodnes pro mě vzpomínky na bochnínské tábory patří k těm nejkrásnějším. Kdybych mohla, hned teď bych si znovu zabalila kufr a vyrazila na Bochnín.“ Anežka (táborové jméno Petiška) | „Na Bochnín vzpomínám moc rád. Bohužel jsem nejezdil úplně odmalička, takže už pátá účast byla moje poslední. Neslyšel jsem o jiném táboře, na který by chtěli skoro dospělí puberťáci jezdit, dokud jim to někdo nezatrhne. Na táboře jsem poznal spoustu skvělých lidí a užil si spoustu legrace. I teď, o deset let později, bych si, když zrovna nevím kudy kam, přál vrátit se v čase a jet na týden na tábor.“ Honza (táborové jméno Tamtudy) | „Na tábor na Chaloupkách, stejně jako na skvělé vedoucí i kamarády, na krásnou krajinu okolo, na příběhy z českých pověstí, táborové písničky a zážitky, vzpomínám s úsměvem na tváři a s pocitem štěstí, že jsem to zažila a že Chaloupky stále každé léto vítají nové hrdiny českých bájí a pověstí. Jsem ‚Bochnínu\‘ vděčná za to, že mě naučil, že přátelství je mnohem víc než lajky na facebooku a že to dobré přátelství, utužené společnou stavbou osad, luštěním šifer a zpíváním u táboráku, zůstane člověku navždycky. Naučil mě, že spolupráce je důležitější než soupeření, že k vytouženému cíli vede často víc cest, že mít vůli a snahu něco dokázat je začátkem úspěchu a že čas strávený s dobrými lidmi je ten, na který máte ty nejlepší vzpomínky. Vřele vám doporučuji zažít si to…“ Zuzka (táborové jméno Šárka) |